Jarní sezóna '11

Protože se na blogu blíží okurková sezóna k závěru (v neděli už budu, doufám, spát v novém domově v Tampere), tak by ještě nebylo od věci si krátce shrnout uplynulou jarní sezónu. Nemůžu říct, že by byla zcela ideální, nicméně rozhodně se vydařila a výsledkově byla asi nejlepší, kterou jsem kdy měl.

 Jarní sezóna se vydařila i co do množství prolité krve a pokusů o amputaci prstů :-)

Podařilo se mi celkem dost závodů, pokud bych si měl vybrat, tak do nejlepší pětky bych rozhodně zařadil:

1. ČP klasika (SJC) - jeden z mých nejlepších závodů v životě - minimální chyby, běžecky kvalitní a celkově 7. místo v elitě.
2. SC Pardubice (LPU) - prakticky bez chyb a škoda lehké nemoci, která mi zabránila v lepším než 12. místě v elitě.
3. Jarní pohár štafety (PHK) - mapově čisté a celkem svižné, napovídalo, že štafetová forma letos bude (a nebýt lehké nemoci během květnových závodů ČP štafet, byly by i výsledky), 2. místo na úseku.
4. Jarní pohár klasika (PHK) - tak dobrý start do sezóny, jaký jsem si jen mohl přát, chyby byly, běžecky to taky nebylo úplně ono, ale spokojenost to byla veliká, 2. místo v nejvyšší mužské kategorii.
5. SC Ústí nad Orlicí (ASU) - asi nejlepší výsledek papírově, ale mapově ani zdaleka čistý závod - naštěstí to zachránila běžecká forma a absence sprinterské špičky, i tak ale náročně získané premiérové vítězství v elitě.

 Sběrka jičinské klasiky

No, ne vše se samozřejmě dařilo a o vítězství v kategorii nejnepovedenějších závodů mezi sebou tradičně soupeří middlové tratě - jedna z opavských áček a dvě z mistrovství na krátké trati.

A protože se mi dařilo na většině vrcholových závodů, odrazilo se to i v postupu v řadě žebříčků. V rankingu jsem poskočil z 59. na 33. místo (když už jsem mohl běhat elitu na každém závodě, tak se ty body přeci jen nabírají snáz, než když můžu nastoupit jen na klasiku). V Českém poháru mi aktuálně patří 12. místo (tam jsem loni nezískal ani bod, letos už 48). No a díky absenci těch, kteří sprinty obvykle vyhrávají, v Ústí nad Orlicí, jsem aktuálně ve vedení Sprint Cupu. To protože jsem jediný, kdo se zúčastnil obou závodů, které na jaře proběhly a v obou se umístil na bodovaných místech (tj. do 15.).

A slavná scéna ze Sprint Cupu v Ústí nad Orlicí - aneb jedno první místo a čtyři druhá místa

Navázat na tyhle výkony nebude na podzim rozhodně jednoduché, zvlášť když teď ještě pořád hledám tu pravou tréninkovou pohodu. Ale snad se vše vydaří, závody jsou ještě pořád celkem daleko...

Zpátky k tréninku

Volno skončilo, takže je čas se zase vrátit k pořádnému tréninku. V ČR mě ještě čekají tři týdny, než odletím do Tampere, a během téhle doby bych se rád zase dostal do nějaké té tréninkové pohody, protože poslední dva týdny jsem vesměs odpočíval psychicky i fyzicky velmi důkladně. Cesta do Finska byla i jedním z důvodů, proč jsem už letos nezkusil nominačky dospělé repre na mistrovství světa. Tedy ne že bych si věřil, že bych na to tenhle rok měl, to samozřejmě ani zdaleka, ale byla by to dobrá zkušenost, až o nominaci budu opravdu usilovat.

Nicméně to, že do Finska letím už na přelomu července a srpna, mě přesvědčilo, že bych si jarní sezónu neměl už dál protahovat a raději se postarat o to, abych kvalitně potrénoval na podzim. Svůj cíl co se týče reprezentace jsem si na letošek už splnil - zaběhl jsem B-limit na dráze, což je pro mě hlavně z psychologického hlediska důležité, protože teď už vím, že když na to budu dostatečně trénovat, tak to dokážu zaběhnout.

Teď ale dráha rozhodně není prioritou, to zase až za rok. Teď bude příprava směřovat spíš na běh v lese a na obecnou vytrvalost. Tak snad vše půjde bez komplikací a do Tampere už poletím rozběhaný a v dobré tréninkové formě i pohodě.