úterý 7. září 2010

Východočeská trojkombinace

O prvním zářijovém víkendu už tradičně proběhla závodní trojkombinace - dvoje štafety a sprint. Sobotní program začínal sprintem pořádaným Trutnovem v Janských lázních a byl to opravdu silný zážitek. A to v mnoha ohledech. Rozhodně si tam tenhle závod vysloužil celou řadu nej (objektivně i subjektivně) - nejdelší, nejtěžší fyzicky (souvisí s předchozím) i mapově, nejzáludnější s nejčastějším čtením popisů, s asi nejvíce volbami. A dala by se asi vymyslet i spousta dalších věcí.
Co se týče mého výkonu, tak ten byl od začátku trochu pomalejší (při zákazu orientek se moje silniční botasky na trávě ukázaly hodně velkým průšvihem) - což se ale obrátilo ve slušnou výhodu. Když se podívám do mezičasů, tak jsem se dostával na stále lepší a lepší pozice, jak postupně mí soupeři chybovali. Sám jsem sice pár chybek vyrobil, ale nic extra zásadního. Nakonec z toho bylo nejlepší letošní umístění (překonávající tuším 6. místo z jiného sprintu, pro změnu v Brně) - 4. místo s velkou ztrátou na vítěze, ale s ne tak velkou na zbylé dva borce. Jinak taková malá poznámka na závěr - "běžecký podklad je většinou asfalt, beton a chodníková dlažba" se možná naplnilo (51% je přeci jen vždy více než 49%), ale v člověku to nevyvolává představu seběhu prudkými travnatými svahy, které v silniční obuvi pekelně kloužou.

Mapa sprintu s postupy
Před štafetami na mě lehla celkem velká únava, protože už předchozí sprint byl pekelně náročný (165 metrů převýšení se opravdu naplnilo). A představa dalších 440 mě moc netěšila. Navíc když mi Jedla přinesl štafetu na prvním místě, jak jsem očekával, nebyl jsem zrovna nejlépe naladěn. A to byla chyba, protože jsem tak zaváhal hned na první dvě kontroly a ztratil úplné čelo. Pak jsem se ale konečně probral a najednou jsem běhal buď v čele celé asi pětičlenné skupiny, která se tam vytvořila, nebo, když se zrovna odněkud z houštin vynořil Sosák, tak za ním. Až když nás zezadu seběhl Šumperk (Víčko), tak se konečně ustálilo i nějaké intenzivnější tempo, které mě trochu urychlilo. Nakonec z toho bylo předání na 6. místě v hodně velké skupině, nějakou vteřinku či dvě za pozdějšími vítězi, takže spokojenost.

Mapa sobotních štafet

Nedělní štafety mi, jak už jsem psal, vůbec nevyšly. Selhání na mé straně, kontakt na dobré běžce jsem měl, nohy ale prostě nemohly. V závěru už se mi začalo zatmívat i v hlavě, takže to šlo celé do pekel. Nakolik za to mohlo, že jsem do čtyř do rána koukal do stropu, nebo že jsem byl prostě unavený z předchozího dne, nevím, ale to už stejně na mém čase nic nezmění.

Mapa nedělních štafet
Celkově tedy dva podařené závody a jeden nepodařený. Žádný zázrak, ale cítím, že jsem se tréninkově přes prázdniny dostal zase o kus dál...

Žádné komentáře: