O věcech mimo orienťák obvykle na tenhle blog moc nepíšu, ale dneska bych udělal výjimku o věci, která mi do krve vyplavila trochu toho adrenalinu...
Sedím si takhle na hodině angličtiny, blíží se konec a poslední cvičení, které máme udělat, mě moc neláká. Přesto už se pomalu donucuji s tím začít, když v tom jako by se něco sypalo po mém penálu, jako písek. Ohlédnu se na souseda, jestli po mě něco nehází. Nic, věnuje se cvičení. Kouknu nahoru, zaregistruji pohyb a než si uvědomím, co to je, zhoupnu se na židli dozadu a stůl přede mnou pokryje slušná vrstva omítky, která právě spadla ze stropu. Přesně tam, kde bych měl hlavu, kdybych nebyl takový lenoch a neměl takové reflexy.
Výsledek: přežil jsem bez větší újmy na těle (jen mě trochu bolí za krkem z toho trhnutí zpět při uhýbání před omítkou), věci mám špinavé, jak kdybych se vrátil ze stavby, a batoh plný omítky (proč já si ho jen nezavřel). Tolik co se týče vývoje kvality stavebnictví po revoluci...
P.S. Už nevím přesně z jakého roku je naše škola, ale rozhodně je mladší než já
1 komentář:
Jo a ještě bych chtěl poděkovat výrobci nejmenované školní židle, že umožňuje se na ní houpat, protože jinak bych byl v pytli...
Okomentovat