Den 4
Dopoledne byl domluven další trénink s Finy - dvoučlenné štafety. Ke mně byl vylosován nešťastník Šéďa (Honza Šedivý z Pragy Praha) - byli jsme jasní aspiranti na poslední místo. Nakonec jsem ale docela zaběhl a bez větších chyb na mé straně se nám podařilo ještě dvě štafety porazit (hlavní zásluhu na tom má ale hlavně můj kolega). Na reprezentační úrovni zatím bohužel nejsem 
Při štafetách jsem si naneštěstí bolestivě narazil koleno o šutr a bál jsem se, co to udělá do odpoledního tréninku. Slušně to zatuhlo, ale při rozklusu jsem to docela rozběhl. Na nějaké sprinty ale stejně nebylo potřeba - běžel se trénink (se sprintovou délkou 3km), trefně přezdívaný "green hell" neboli zelené peklo, v tom nejnepředstavitelnějším humusu, který jsem kdy zažil (viz. mapa). Občas bylo nutné překonávat tmavě zelená místa a to byl opravdu nářez - nízké stromky a všudypřítomné šlahouny místní obdoby ostružin. Pokud měl člověk štěstí, mohl se alespoň proplazit nebo se "zelenou hradbu" pokusit proskočit. V horším případě projít ani nešlo nebo jen za cenu hodně bolestivé masochistické exhibice (s rychlostí metru za několik vteřin plných nadávek). Když jsem doběhl, byl jsem krvavý opravdu od hlavy až k patě (viz. foto, které jsem sem dával, když jsme ještě byli v Itálii). Hnus, ale zároveň i zážitek, zvlášť ve vršku s krátkými rukávy. Jen škoda, že to někdo nenatáčel, bylo by z toho super video (byť takovou lehkou parodii najdete na Mrazákově blogu, ve videu z 19/3)...
Tohle bylo jen na rozkoukání...
Mapa 3km po pobřeží a jeho blízkém zarostlém okolí...
Dým po "zeleném sprintíku" (podobně jsme vypadali snad všichni)
Jedna se série krvavých fotografií ze soustředění - tentokrát ze "sprintu" - fotka od Janči
Žádné komentáře:
Okomentovat