V pátek už jsme zahájili trénink pod trenérských vedenín a přestože jsem to na běžkách nechladil ani o den dříve, slušná únava i o trochu větší motivace vyšroubovaly tempo na tratích do maximálních výšek. Dostali jsme za úkol najezdit 110 minut čistého času. Nakonec jsem to zvládl, ačkoliv jsem toho měl už od začátku plné zuby. Byl jsem proto vděčný za delší odpočinek po obědě, po kterém jsme zase vyrazili na tratě, kde jsme si zajeli krátké sprintové štafety. No, kdybych nebyl tak hrozně neprůbojný na hromadném startu, určitě bych se prosadil, protože, když mi můj druhý úsek (Lenka Mechlová) přijel na prvním místě (skvělá jízda), prakticky až do finální rovinky jsem náskok udržel a trochu ho dokonce i zvýšil. Pak jsem si ale úspěšně píchl hůlku mezi nohy a bylo z toho až třetí místo.
Sobota už byla trochu volnější. Na tratích probíhaly závody klasickou technikou, takže jsme autem popojeli trochu výš (do cca 800 m.n.m.), kde jsme si zajezdili po loukách. Naštěstí začalo sněžit, takže to bylo bez problémů. Horší bylo, že mám běžky jen na bruslení, takže se mi mimo stopu nejezdilo úplně ideálně. Naštěstí jsem pak našel úsek do kopce, kde byla stopa projetá i na bruslení, a trénoval tam jízdu bez hůlek, a pak s odpichem oběma hůlkami na každý odraz nohy (technika 1-1 se tomu tuším říká). Po obědě (ke kterému bylo myslím opět kuře, které jsme měli skoro pokaždé - což mi ale nevadilo) jsme si dali znovu bowling. První hra mi opět nevyšla, nicméně v té druhé, zkrácené, jsem vyhrál naši dráhu. Odpoledne pak bylo běhání - při něm jsme si vyběhli sjezdovku v Novém Městě - byla to docela sranda, lyžaři na nás dost koukali, jak tak běžíme do kopce (úspěšně jsem to vyběhl v kuse).
No a v neděli nás Libor přihlásil na závod volnou technikou na 8 kilometrů s hromadným startem. Vzhledem k tomu, že jsem byl skoro úplně v pravé stopě asi z deseti a po úseku soupaž stopa zahýbala doleva a úzkou cestou pod mostek (a protože nejsem moc průbojný), ocitl jsem se dost na chvostu. Ještě jsem stihl vidět, jak vytlačili jednoho borce do stěny, načež se úplně rozflákal a natáhl přes půlku průjezdu. Úspěšně jsem se mu vyhnul a zahájil stihací jízdu. Naneštěstí sil už opravdu nebylo mnoho, takže krom několika veteránů jsem nikoho nedojel (ačkoli jsem se přibližoval). Mimochodem opravdu tragicky mi (a většině lidí od nás) nejely lyže z kopce - tam mě dojížděli lidé, kterým jsem do kopce podstatně cukal. Pravděpodobně to bylo kvůli sněžení, které se ráno zase objevilo. Po závodě jsem se trochu vyjezdil, a pak už jen zbývalo spěchat na chatu, najíst se, sbalit si a vyrazit na cestu domů.
První letošní soustředění bylo opravdu kvalitní. Kvantitativně jsem toho sice zase tolik nenajezdil/nenaběhal, ale tréninky ve skupině tomu dodaly mnohem větší intenzitu a účinnost. A navíc se nebylo potřeba starat o nic jiného, takže pohoda...
Sobota už byla trochu volnější. Na tratích probíhaly závody klasickou technikou, takže jsme autem popojeli trochu výš (do cca 800 m.n.m.), kde jsme si zajezdili po loukách. Naštěstí začalo sněžit, takže to bylo bez problémů. Horší bylo, že mám běžky jen na bruslení, takže se mi mimo stopu nejezdilo úplně ideálně. Naštěstí jsem pak našel úsek do kopce, kde byla stopa projetá i na bruslení, a trénoval tam jízdu bez hůlek, a pak s odpichem oběma hůlkami na každý odraz nohy (technika 1-1 se tomu tuším říká). Po obědě (ke kterému bylo myslím opět kuře, které jsme měli skoro pokaždé - což mi ale nevadilo) jsme si dali znovu bowling. První hra mi opět nevyšla, nicméně v té druhé, zkrácené, jsem vyhrál naši dráhu. Odpoledne pak bylo běhání - při něm jsme si vyběhli sjezdovku v Novém Městě - byla to docela sranda, lyžaři na nás dost koukali, jak tak běžíme do kopce (úspěšně jsem to vyběhl v kuse).
No a v neděli nás Libor přihlásil na závod volnou technikou na 8 kilometrů s hromadným startem. Vzhledem k tomu, že jsem byl skoro úplně v pravé stopě asi z deseti a po úseku soupaž stopa zahýbala doleva a úzkou cestou pod mostek (a protože nejsem moc průbojný), ocitl jsem se dost na chvostu. Ještě jsem stihl vidět, jak vytlačili jednoho borce do stěny, načež se úplně rozflákal a natáhl přes půlku průjezdu. Úspěšně jsem se mu vyhnul a zahájil stihací jízdu. Naneštěstí sil už opravdu nebylo mnoho, takže krom několika veteránů jsem nikoho nedojel (ačkoli jsem se přibližoval). Mimochodem opravdu tragicky mi (a většině lidí od nás) nejely lyže z kopce - tam mě dojížděli lidé, kterým jsem do kopce podstatně cukal. Pravděpodobně to bylo kvůli sněžení, které se ráno zase objevilo. Po závodě jsem se trochu vyjezdil, a pak už jen zbývalo spěchat na chatu, najíst se, sbalit si a vyrazit na cestu domů.
První letošní soustředění bylo opravdu kvalitní. Kvantitativně jsem toho sice zase tolik nenajezdil/nenaběhal, ale tréninky ve skupině tomu dodaly mnohem větší intenzitu a účinnost. A navíc se nebylo potřeba starat o nic jiného, takže pohoda...
Žádné komentáře:
Okomentovat