Dnes nadešel okamžik, kvůli kterému jsem se v neděli pošetřil - test na dráze. Běželo se od cca 17:45 na Sokole v Hradci. Já osobně jsem se nechystal na plnění některého z limitů, místo toho bylo mým cílem aspoň překonat loňské časy a udělat nový osobák. No, na dráze nejsem žádný rychlík a běžecká pohoda, ve které jsem byl před dvěma měsíci, je zatím taky v nedohlednu, nicméně jít na pětku je mojí každoroční povinností :)
Běžela nás spousta a vzhledem k tomu, že se nikdo netlačil dopředu, musel jsem jít do vedení já a několik prvních koleček celý dav odtáhnout. Vzhledem k tomu, že za mnou šel Pája Kubát, který chtěl splnit dorostenecký limit 17:20, moc jsem nechtěl zpomalovat a namísto toho jsem šel tak rychle, aby se za mnou mohl ten začátek odtáhnout a já mu aspoň trochu pomohl (a popravdě on ani nechtěl přede mne jít, ačkoli jsem mu několikrát dělal místo...). Bohužel jsem přitom ale trochu vytuhl, takže když jsem ho před druhým kilometrem pouštěl před sebe, už to zdaleka nešlo tak dobře. Navíc před něj nastoupil Jedla a ještě trochu vyšrouboval jeho tempo. Já jsem mohl jen koukat, jak se mi postupně vzdalují. Bohužel pro Páju to zřejmě trochu přehnali, a tak to musel tenhle nadějný borec z PHK zapíchnout. Náhle jsem byl zase v čele!
Jenže tou dobou už přišla krize, a tak jsem pustil posledního z balíku, který se mě v té chvíli držel, v domnění, že je to Honza Kubát. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to je Zvíře (Petr Zvěřina opět z PHK). Naštěstí už měl v té době v nohách jednu "trojku" jako vodič holek na limit, takže to zas tak moc nepálil. Navíc se před něj zařadil Jedla a takhle vláček vydržel do nějakého 4. kilometru. Pak jsem začal cítit, že Zvíře tuhne, předběhl ho a šel už jen za Jedlou, který mě dovedl prakticky až do cíle. Tedy ne úplně, protože asi dvě stě metrů před cílem mě předběhla Topča (Monika Topinková - za několik týdnů jede na ME v Lotyšsku), která trénovala úseky, a Jedla si myslel, že jsem to já a začal sprintit. Že to opravdu nejsem já, si všiml o sto metrů dál, a pak na mě počkal. Po doběhu se mi ještě omlouval, že si toho nevšiml, ale jak bych se na něj mohl zlobit, když mi tolik pomohl a navíc mě ta příhoda dala aspoň na chvilku na doběhu zapomenout na to, jak už ty nohy bolí :D
A kolik jsem to nakonec šel? 17:34 - což je nový osobák (tak o 8-9 vteřin, nejsem si přesně jistý)! Vím, do juniorského limitu 16:50 je ještě daleko, ale letos se na MS nechystám a do příštího roku se dá spousta natrénovat. Důležité je, že jsem dokázal fyzicky rozdýchat tu běžeckou krizi a přesvědčil se, že i přes ty nepříjemnosti minulých měsíců, jsem zas o něco lépe připraven než loni...
Běžela nás spousta a vzhledem k tomu, že se nikdo netlačil dopředu, musel jsem jít do vedení já a několik prvních koleček celý dav odtáhnout. Vzhledem k tomu, že za mnou šel Pája Kubát, který chtěl splnit dorostenecký limit 17:20, moc jsem nechtěl zpomalovat a namísto toho jsem šel tak rychle, aby se za mnou mohl ten začátek odtáhnout a já mu aspoň trochu pomohl (a popravdě on ani nechtěl přede mne jít, ačkoli jsem mu několikrát dělal místo...). Bohužel jsem přitom ale trochu vytuhl, takže když jsem ho před druhým kilometrem pouštěl před sebe, už to zdaleka nešlo tak dobře. Navíc před něj nastoupil Jedla a ještě trochu vyšrouboval jeho tempo. Já jsem mohl jen koukat, jak se mi postupně vzdalují. Bohužel pro Páju to zřejmě trochu přehnali, a tak to musel tenhle nadějný borec z PHK zapíchnout. Náhle jsem byl zase v čele!
Jenže tou dobou už přišla krize, a tak jsem pustil posledního z balíku, který se mě v té chvíli držel, v domnění, že je to Honza Kubát. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to je Zvíře (Petr Zvěřina opět z PHK). Naštěstí už měl v té době v nohách jednu "trojku" jako vodič holek na limit, takže to zas tak moc nepálil. Navíc se před něj zařadil Jedla a takhle vláček vydržel do nějakého 4. kilometru. Pak jsem začal cítit, že Zvíře tuhne, předběhl ho a šel už jen za Jedlou, který mě dovedl prakticky až do cíle. Tedy ne úplně, protože asi dvě stě metrů před cílem mě předběhla Topča (Monika Topinková - za několik týdnů jede na ME v Lotyšsku), která trénovala úseky, a Jedla si myslel, že jsem to já a začal sprintit. Že to opravdu nejsem já, si všiml o sto metrů dál, a pak na mě počkal. Po doběhu se mi ještě omlouval, že si toho nevšiml, ale jak bych se na něj mohl zlobit, když mi tolik pomohl a navíc mě ta příhoda dala aspoň na chvilku na doběhu zapomenout na to, jak už ty nohy bolí :D
A kolik jsem to nakonec šel? 17:34 - což je nový osobák (tak o 8-9 vteřin, nejsem si přesně jistý)! Vím, do juniorského limitu 16:50 je ještě daleko, ale letos se na MS nechystám a do příštího roku se dá spousta natrénovat. Důležité je, že jsem dokázal fyzicky rozdýchat tu běžeckou krizi a přesvědčil se, že i přes ty nepříjemnosti minulých měsíců, jsem zas o něco lépe připraven než loni...
Žádné komentáře:
Okomentovat